Moje oblíbené věcičky

Nedávno za mnou přišel kolega s tím, že musí zrušit naši již několikrát odloženou schůzku, protože doma čeká opraváře na myčku nádobí. Že prý kápl na opravdu šikovného a dá nám kontakt, když bychom potřebovaly. Moje “spolukolegyně” v kanceláři ironicky poznamenala “no to, teď musíte mít nádobí, co?”. Já jsem si však uvědomila, jak s ním soucítím a že nefunkční myčka nádobí může být fakt “průůůser”. Proč? Protože je to můj fakt oblíbený spotřebič…a takových supervěciček mám kolem sebe více.

Napadlo mě sestavit takový žebříček top oblíbených předmětů v mé domácnosti. Zavání to trochu obligátní otázkou “Co byste si vzali na opuštěný ostrov?”…Tak když by tam byla elektřina, voda, wifi a další potřebná infrastruktura, proč ne…:-). Ale já nejsem Robinsonka…chci se prostě podělit o totálně povrchní téma s vědomím, že se projevím jako totálně poplatný člen konzumní společnosti. Jenže takových je nás v našem prostředí většina a tento status bezmyšlenkovitě přijímáme.

Samozřejmě se do mé htiparády dostaly věci, které mi nějakým způsobem usnadňují nebo zpříjemňují život. Razím heslo “proč si něco komplikovat, když si to mohu usnadnit”.

Každé ráno, když se probouzím, zejména o víkendech, kdy si mohu přispat, si uvědomím, jak moc miluji svoji postel a svoji matraci. Prostě se mi v ní krááásně spí. Je to tedy číslo jedna.

Není nad to, když po probuzení nasajete omamnou vůni kávy. Nemám žádný vele sofistikovaný kávovar, dopřávám si kapsličky od “Clooneyho”, ale i tak je to můj oblíbený rituál a spotřebič, který mi ho zprostředkuje.

Miluji svoji sprchu. Vlastním i vanu, ale dlouhým koupelím neholduji. Zato proud teplé vody namířený na moje věčně namožené krční svaly ve sprchovém koutu si ráda vychutnávám. Ať už mi den přinesl cokoliv, alespoň na chvilku to každý večer ve sprše krásně odplave. A po cvičení je to blaho samo.

Když jsem nedávno uklízela, uvědomila jsem si, že zbožňuji svůj mop…Docela bizár, co? Nejsem žádný uklízecí maniak, takže proto. Dříve pro mě vytírání znamenalo namočit a vyždímat násadu na původní mop, nasadit ji, vytřít pokoj a pak znovu…několikrát se ohýbat, máchat si ruce ve vodě, schody jsem umývala pěkně po staru hadrem…no a pak jsem si pořídila tu zázračnou věcičku, se kterou vytřete byt, aniž byste se museli ohnout nebo namočit si ruce. No není to zázrak :-). Věřím, že stejně nadšeně se tvářila moje babička, když poprvé použila automatickou pračku. A mě uklízení začalo snad i bavit :-). No, nebudu přehánět.

Protože mě baví vše, co se točí kolem jídla, mám ráda i svoji kuchyň. Vznikla před více než 15 lety, ale stále mě baví, jak je nadčasová, dobře vymyšlená a vše tam má svoje účelné a logické místo. Hodně se tam toho vejde a přesto nepůsobí přecpaným neuklizeným prostorem. Tedy alespoň na mě ne :-).

Abych svoji povrchnost neuvedla do totálního vrcholu, další věc, co mám ráda, mě snad trochu povznese do alespoň trochu intelektuální sféry. V rubrice Moje oblíbené knihy uvádím, že se ze mě před časem stala vášnivá čtenářka. Začalo to tím, že jsem si knihy kupovala, pak jsem se přihlásila do knihovny, ale stále více jsem toužila po čtečce. Tak ji mám, dostala jsem ji od své maminky k narozeninám. A je super. Spousta, spousta knížek v malé krabičce. A dají se přidávat nové. Krabička se dá vzít do kabelky, takže vám zkrátí čekání u doktora, e-knihu máte k dispozici prakticky do pár minut a nemusíte při čtení řešit lampičku nebo venku sluneční svit. Další zázrak.

Jsem ujetá na skleničky. Poštěstilo se mi, že mám docela slušnou sbírku po prarodičích. Některé kousky určitě pamatují Vlastu Buriana v nejlepších letech. Nepoužívám je, vydržely desítky let, nebyly stvořeny pro myčky nádobí a znají spoustu příběhů. Proto jsou pro mě více než cenné. Z podobných upíjely hvězdy filmů “pro pamětníky” a mě dojímá, že mám takové skvosty doma.

Velmi důležitý je pro mě obraz, který dostal tatínek ke svým padesátým narozeninám a já ho mám nyní jako památku na něj. Je moc pěkný, stala se z něj dominanta mého obýváku. Dokonce jsem mu přizpůsobila i výmalbu celého pokoje, aby ladil s barvami na moderním dílku, které má pro mě estetickou, ale hlavně osobní hodnotu.

Vždycky jsem obdivovala sošky andílků, ale žádnou jsem doma neměla. Jednou jsem v knihovně narazila na prodej moc krásných sošek za příznivou cenu a hlavně výtěžek z prodeje šel na podporu duševního zdraví. Tu občas potřebujeme všichni…První kousek do mé budoucí sbírky, o které jsem v té době ještě neměla ani tušení, zavítal na čestné místo v mém obýváku.

Každý z nás má své milované lidi, oblíbené filmy, knihy, jídla, zvířátka…ale máme i oblíbené věci, i když si to méně či více uvědomujeme. Názor na to, jak moc je to povrchní nebo ne, si udělejte sami. Ale já si myslím, že vše, co nám nějakým způsobem zpříjemní den, usnadní práci, abychom měli čas na jiné věci, nebo povznese duši, je důležité. Protože je to pozitivní. A všechno pozitivní, je důležité, nemyslíte?

close

Přihlaste se k odběru

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

depressedlion.cz