Jsem zastáncem především českých tradic a zvyků. Santa Claus mi domů v žádné podobě nesmí a stejně tak mi připadá nevkusné, jak na naše peněženky v únoru útočí nejrůznější růžové a červené valentýnské cetky a přáníčka. Je to znakem obrovské globalizace a také přehlídka toho, kdo má větší moc a vliv na zbytek světa a jeho trhů. Přiznám se, že mě to trochu děsí. Není přeci nad to, když se děti těší na Ježíška nebo když vás někdo v květnu políbí pod rozkvetlou třešní a u toho zarecituje první čtyři verše z Máchova Máje, víc dá asi málo kdo 🙂.

Jenomže teď na podzim jsem od své zásady slevila a poprvé v životě podlehla troše toho halloweenského šílenství. Začalo to tím, že mi kamarádka poslala fotku lampičky, kterou si vyrobila z láhve od vína. Úplně mě to nadchlo. A protože musím mít všechno hezké, co vidím 😉, řekla jsem si, že si takovou také vyrobím. Hned mi šrotovalo v hlavě, jak to pojmout. Bude Halloween, tak strašidelně. Jasně, je to další svátek, který se nám strýček Sam a obchodní řetězce úspěšně snaží vnutit, ale pro jednou to snad přežiji.

Chtěla jsem si koupit nějaké ty hrůzostrašné serepetičky, kterými se to donedávna v obchodech jen hemžilo, ale i přesto, že jsem vyrazila na nákup 3 týdny před tímto svátkem, sehnala jsem pouze gumové pavouky. Miluji jednoduchá a efektivní řešení. Koupíte světýlka na baterku, nacpete je do láhve, krabičku s baterkami schováte za láhev a už to svítí. Pavouky jsem na láhev připevnila pomocí nalepovacích suchých zipů, což nebylo úplně šťastné řešení, pořád chudáci padali, byli na ten zip moc těžcí 🙂. Třeba budete mít lepší nápad.

Když jsem svůj výtvor poslala kamarádce, komentovala to slovy “pěknej hnus” (ona trpí vysokým stupněm arachnofobie🙂). A když už Halloween, tak i dýně. Je to úlet, ale to, jak na balkóně strašidelně svítí do sychravého večera, je efektní. Takové mystické.

S dušičkami mých drahých zemřelých se spojím tradičním způsobem. V mém případě se jedná o tatínka, babičky, dědečky, strejdu, bohužel čerstvě i tetu. Vyzdobíme hroby a v ten den se půjdeme s mamkou podívat na hřbitov. Musím říci, že to, jak svíčky září do ponurého podvečera, mě naplňuje zvláštní energií a klidem. Vlastně mám dušičky moc ráda. Postojíme, pomodlíme se za ty nahoře a požádáme o ochranu v tomto pozemském světě.

Ale nebojte se, o Vánocích se opět vrátím k Ježíškům, andílkům, zvonečkům, žádné americké kýče.