Barevné svátky jara

Moje maminka pracovala v galerii v našem městečku. Díky tomu jsem se dostala k umění, které bych asi jinak ani nepostřehla. V jednom velkém sále byla stálá expozice slavných regionálních umělců, většinou krajinkářů. A tam mě upoutal jeden obraz, ani nevím proč. Ale s koncem zimy, si na něj vždy vzpomenu.

Přesný název ani autora si nepamatuji, ale bylo to předjaří, pole s posledními zbytky sněhu, do toho hlína, bláto, začínající zeleň…důležité je, že to bylo předjaří, období, kdy zima ztrácí svoji moc a příroda se chystá ke svojí obnově. Ve mně to evokovalo pocit, že země je sice ještě pošramocená, zablácená, mokrá, ale snaží se vzpamatovat a za chvilku vše vyschne, ráno nás budou budit hnízdící ptáci, pole se osejí a prostě bude jaro.

Předjaří a první známky toho, že zima nad námi pomalu ztrácí svoji moc každý rok vnímám jako balzám na svoji prokřehlou duši. Při procházce nedočkavě v předzahrádkách vyhlížím první jarní kytičky a těším se na to, že se před jízdou autem nebudu muset děsit předpovědi počasí a nepříjemných překvapení na silnicích. Zima je pro mě období hibernace, zalézt do tepla s knížkou a pochmurným filmem a trpělivě čekat, až to přejde.

Ale už koncem února na nás dýchne čerstvý jarní vzduch a energie, s některými z nás to trochu zamává. Překulí se pár týdnů, všichni víme, jak čas letí, a už tu máme Velikonoce. Vždy si vzpomenu na závěr filmu Krakonoš a lyžníci, ve kterém si horalé z Krkonoš užívají svátky jara na pořádné kupě sněhu. U nás na Vysočině se zima také drží “zuby nehty”, ale Velikonoce jsou většinou už opravdu ve znamení jara. Nicméně letos se počasí ne a ne umoudřit.

Letošní Velikonoce byly opět zvláštní, pod rouškou vládních opatření a všudypřítomné hrozby, která zavařila kde komu, samozřejmě včetně nemocnic a zdravotníků. Nebylo přáno potkávání se s příbuznými, tradicím a návštěvám koledníků a vyhlídky byly opravdu děsivé. Někdo by řekl, že nemá cenu se o něco pokoušet a snažit se o nějakou tu velikonoční atmosféru. Taky jsem se s tím prala, ale pak mi došlo, že si prostě musím udělat radost navzdory všemu. Vždyť je jedno, že to uvidí jen pár nejbližších, jde o můj vnitřní pocit, radost z přicházejícího jara, z tvoření a následně z vyzdobeného domova, který byl v poslední době jediným bezpečným útočištěm.

Zimní měsíce barvičkám moc nepřejí, ale jarní zelená, žlutá, červená, růžová vnesou do naší mysli naději na zrod něčeho nového, čerstvého a dodají nám tu správnou energii. Kdo ví, třeba se “narodí” i něco, co jsme nečekali a příjemně nás to překvapí.

close

Přihlaste se k odběru

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

depressedlion.cz