Říká se, že největší nepořádek v kuchyni dělají muži. V tom případě jsem musela být v minulém životě chlap. Dnes jsem vařila zelňačku a v kuchyni to bylo zase jako po boji🙂. Počasí venku stojí za houby a lepší to už delší dobu asi nebude. Zelná polévka je vydatná, zahřeje, navíc zelí obsahuje spoustu vitamínu C. Přiznám se, že nevím, jestli tam zůstane i po tepelném zpracování, to ale nic nemění na tom, že poctivá zelňačka na podzim prostě bodne. Jak jsem ji děla? Tak, jako ji dělá moje maminka.

V řeznickém stánku, který každý pátek parkuje u nás na náměstí, jsem koupila poctivou pikantní klobásku s notnou dávkou masa a snad bez chemie. K tomu jsem přihodila kousek “echt” špeku, v mrazáku jsem měla ždibek uzeného.

Zelí jsem propláchla a uvařila s dvěma bobkovými listy, kmínem, pár kuličkami nového koření a trochou cukru, protože mi zelí přišlo hodně kyselé. Vodu ze zelí nevylévejte, bude se hodit později. V samostatném hrnci jsem uvařila pár brambor. Ale ne úplně do změknutí.

V hrnci na polévku jsem vyškvařila pár kostiček špeku. Poté jsem přidala nakrájenou klobásku, uzené, trochu jsem to posypala červenou paprikou, přidala jsem zelí a vše zalila vodou. Pro lepší chuť jsem tam dala lžičku nesoldíku.

Sůl, pepř je samozřejmostí. Trochu jsem to povařila, dochutila vyvařenou vodou ze zelí  a zahustila zakysanou smetanou s moukou. Pak přišly na řadu sušené houby, které jsem si před tím namočila do vody. Nakonec jsem přidala uvařené brambory. Polévka má fakt grády a předpokládám, že se do zítřka ještě rozleží. Jak zelňačku děláte vy?

Toto pole ponechte prázdné

Přihlaste se k odběru

You’ve been successfully subscribed to our newsletter!