Klíč nejen k sebepoznání

Dívali jste se někdy na Výměnu manželek? Typická situace – manželka si stěžuje, že si s ní její polovička nepovídá, nevnímá ji, nezajímají ho její pocity, nesděluje jí ty svoje, pořád mlčí…to bude nejspíše tím, že ona je zelená a on je modrý.

V práci pošlete kolegovi email, ve kterém jste podrobně popsali daný problém a vznesli několik otevřených dotazů nebo žádostí o vysvětlení. Odpovědí vám je pouhé “OK”, “ano” nebo v lepším případě odpověď na jeden dotaz, většinou ten první. Váš kolega je červený. 

Stojíte ve frontě v lékráně, kterou si zákazník u pultíku spletl s návštěvou lékaře. Ptá se a ptá stále dokola a paní lékránice mu trpělivě dává přednášky k nabízeným produktům. Komu ale po pár minutách dochází trpělivost, jste vy, začnete nervózně podupávat, kroutit očima, možná utrousíte nějakou nevhodnou poznámku…tak to jste zcela určitě červený nebo červená.

Jdete se svým dítkem na hřiště. Tam ale vládne pevná hiearchie. Je tam samozvaný “kápo”, který velí ostatním dětem a nesnese odpor, ten je červený, pak je tam pár dětí, které s “velením” nemají problém a společně si hrají a baví se spolu, ty budou zelené. Vaše ratolest vůbec nejeví zájem zapojit se do kolektivu, raději se drží sama v koutku pískoviště a mlčky si tvoří svoje bábovičky, se kterými si vyhraje do největších detailů. Vrtá vám hlavou proč? Protože vaše dítě je modré.

A poslední příklad. Máte kamarádku, které se, jak to říct slušně, pusa nezastaví. Brebentí a brebentí, má potřebu vám sdělit veškeré detaily svého života a veškerá příkoří světa si strašně bere a trápí se jimi. Ale oceňujete, že dokáže naslouchat i vám a vcítit se do vašich pocitů. Tak ta bude zelená.

Ne, nezbláznila jsem se. To, o čem tu píšu, je typologie zvaná Struktogram, která využívá biostrukturální analýzu. Že to zní jako sci-fi? Naopak, je to velice jednoduché a báječně se podle této metody dají posuzovat jiní lidé, ale především vy sami. Vše vychází z trojjedinečnosti našeho mozku.

Každý máme:

kmenový mozek – zodpovědný za sebezáchovu, mozek prapůvodních instinktů života,

mezimozek – zodpovědný za uhájení života, přežití cestou boje nebo útěku,

velký mozek – zodpovědný za uvědomování si sebe sama, mozek plánovitého a předvídavého jednání.

Biostrukturální analýza zkoumá, v jakém poměru se tyto tři oblasti dělí o „nadvládu“ nad mozkem, neboť právě tento poměr je charakteristický pro základní strukturu osobnosti. Všichi v sobě máme zelenou, červenou i modrou část, ale u každého je to v jiném poměru. Stručně řečeno, dominantní barva (mozek) určuje vaše typické chování a to, jak vnímáte svět. Hodně vás ovlivňuje i druhá barva v pořadí, záleží, kolik jí máte. Chování typické pro třetí barvu od vás nelze příliš očekávat nebo vás bude stát větší úsilí.  Při troše tréninku to poznáte i na ostatních. Jsou i lidé, u kterých jsou všechny barvy ve stejném poměru a ti jsou za každé siutace a s každým v pohodě. To byl například Karel Gott.

Co je tedy pro kterou barvu typické?  Pouze ve stručnosti a záleží na tom, “kolik” jí máte:

Červení lidé – netrpěliví, vůdčí typy, rádi středem pozornosti, sebevědomí, mají rádi rychlá řešení, jsou dobrými krizovými manažery, nemůžete od nich žádat hluboké analýzy, asi se do vás příliš nevcítí, mají rádi luxus, červená auta, červené kravaty 😀, rádi vyhrávají a pokud selžou, neradi to přiznávají. Asociace s prezidentskými volbami v USA je na místě 😉.

Zelení lidé – jsou upovídaní, srdeční, kontaktní, empatičtí, mají sociální cítění, jsou to gurmáni, vše strašně prožívají a řeší, rádi se oblékají pohodlně, rozhodují se intuitivně.

Modří lidé – ti jsou rezervovaní, moc toho nenamluví, nedávají najevo svoje pocity, nepoznáte na nich, co si myslí (což zejména zelení nenesou dobře), vše analyzují, libují si v tabulkách, jsou realisté, rozhodují se na základě faktů, dat, nejsou příliš empatičtí nebo to nedávají najevo, potřebují svůj prostor a čas (to zase vytáčí netrpělivé červené).

Lidi “nepřebarvíte”, ale pokud trochu proniknete do této typologie, budete vědět, co od koho očekávat a jak k němu přistupovat. To velice usnadní mezilidské vztahy nebo i přístup k zákazníkům, zaměstnancům a podobně. Protože tohle není moje know how, nemohu zajít do větších podrobností. Já jsem se s touto metodou setkala před pár lety na školení, kde jsem krátkým testem zjistila, jak na tom jsem, tedy jaký je v mém případě poměr červené, zelené a modré (schválně, co myslíte?😀) a naučila se jak “otypovat” ostatní lidi a jak s nimi dle toho jednat. Používám to neustále. Ale můj výklad musíte brát z pozice laika, jsou to moje postřehy ze školení. Pokud vás moje barevné povídání zaujalo, milé paní lektorky z Ostravy, které mají na tuto metodu licenci, vám jistě prozradí více:  

A CO DÁL, s.r.o.

close

Přihlaste se k odběru

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

depressedlion.cz