Morálka, slušnost, odpovědnost…jsou na vymření jako bílí nosorožci?

Bydlím v bytovém domě, je to poctivá zděná bytovka z 50. let, v našem vchodě je 8 partají s poměrně stabilní komunitou sousedů. Jednou za dva týdny se dělíme o službu na úklid společné chodby a schodiště. Nevím proč, ale tuhle povinnost nesnáším už od pozdějšího dětství, kdy mě do ní moje maminka zasvětila. Prostě, když na mě vyjde řada, je to “opruz” dne i v mých 40 letech. Ale nikdy jsem nevynechala, nedávno jsem si to usnadnila pořízením kvalitního mopu, tudíž jsem eliminovala zbytečné pohyby :-). A na chvilku mě to začalo i bavit :-).

Musím říci, že úklid našich společných prostor spočívá především v zametání a jiném odstraňování chlupů ze dvou pejsků naší sousedky. Když je pracně odstraňuji ze své rohožky, neobejde se to bez pár sprostých slov. Jsou prostě všude. Nemám nic proti pejskům ani jiným tvorům, v podstatě ani proti sousedce, ale problém je v tom, že paní sousedka chodbu prostě neuklízí ani, když má službu a nepořádek po svých pejscích prostě ignoruje. Jasně, barák nespadne, když se v její službě neuklidí, ale já osobně to vnímám jako velmi neslušné, nesousedské a bezohledné. Zvláště, když poctivě ve svém termínu nastoupí sousedky, zasloužilé důchodkyně v pokročilém věku, a uklízí ten její nepořádek.

Přivedlo mě to k tomu, zamyslet se nad tím, co se lidem, jako je ona vlastně honí hlavou. Je dané pravidlo, pak je tu nějaká morálka, etika, slušnost, vychování…Každý to má asi nastavené jinak a do hlavy lidem prostě nevidíte. I když bych někdy moc chtěla. Nechci nikoho soudit, ani já nejsem svatoušek a netvrdím, že jsem se někdy na něco nevykašlala. Ale asi ne na úkor jiných lidí, přinejmenším si to nevybavuji.

Mám pocit, že lidská bezohlednost nebo netolerance se zvyšují. Důkazem toho jsou “tuny” odpadků, které se hromadí v lesích a přírodě obecně. Nejsem žádný ekolog, ale určitě by mě nenapadlo nechat v lese pohozenou pet láhev nebo použitou plínku a spoléhat na to, že to jiný dobrodinec uklidí nebo že ta trocha plastu přírodě neuškodí, nebo ji už nevytrhne.

U naší prodejny Lidl je na parkovišti instalována závora, aby se parkoviště nezahlcovalo auty “nezákazníků”. Asi všichni víme, jak to funguje. Při vjezdu si v turniketu vezmete lístek a při výjezdu si ho na druhém turniketu potvrdíte a závora vás pustí ven. Na tom by nebylo nic zvláštního. Nicméně jednou jsem byla svědkem toho, jak si řidič přede mnou potvrdil svůj lístek a pak šup s ním ven z okýnka na zem. Pak jsem si všimla, že těch lístečků se povaluje u turniketu pěkná hromádka. Další věc, nad kterou mi zůstává rozum stát a nenapadlo by mě to udělat. Abych nebyla pouze za mravokárce, co je bez úhony, přiznám se, že jsem nezastavila a ty papírky neposbírala a nevyhodila do koše. Takže svůj díl určité bezohlednosti vůči prostředí nesu také.

Uvádím pouze příklady, které mě přiměly se nad touto otázkou zamyslet. Je to jen malý vzorek toho, co se děje kolem nás, každý máme své vlastní zkušenosti a oproti některým jsou toto jistě prkotiny. Ale u takových drobností to začíná…

Čím to je? Proč jsou lidi stále více bezohlední k sobě navzájem a svému prostředí? Jsou tak zahlcení zrychlenou dobou, že nevnímají, co vlastně dělají? Nebo je současný životní styl vede k sobectví a myšlení pouze na sebe? Nejsou jim dostatečně vštěpovány základní hodnoty? Je to otázka inteligence? Nebo sociální inteligence? Zná někdo odpověď?

Abych nekončila negativně, na druhou stranu musím říci, že mě každý den příjemně překvapují lidé, kteří mají opačný přístup. Například někdo v práci, kdo projeví nevídaně ochotný přístup pomoci a vyjít vstříc nad rámec svých povinností. Prostě proto, že to tak má nastavené. Nebo kupa lidí, která se vydá uklidit přírodu ve svém okolí a vezmou sebou i děti a tím jim poskytují vzor a vštěpují správné hodnoty. Co myslíte vy? Jde to s naší společností od devíti k pěti nebo stále převažují lidé, kterým záleží na ostatních, přírodě, základní lidské slušnosti?

close

Přihlaste se k odběru

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

depressedlion.cz